Sumo je v Japonsku národní sport. Spolu s basebollem pak tvoří nejsledovanější sporty vůbec. Chcete-li vyrazit na zápas sumo, připravte si cca 5 300 až 14 000 jenů, cena se liší dle sedadla v hledišti. Navštívit však můžete také tréninkové centrum, kde poznáte sumo o něco zevrubněji. Ideální je zajít do čtvrti Ryogoku v Tokiu, která je významným centrem tohoto sportu.
PRAVIDLA SUMO
Pravidla sumo jsou poměrně jednoznačná; tedy vyhrává ten zápasník, který buď opustí ring, nebo se dotkne země jinou částí těla než je chodidlo. Pravidla neupravují hmotnostní omezení, takže se velmi často stává, že proti sobě nastoupí zápasníci jiných váhových kategorií a tudíž velmi rozdílných postav. I přesto, že by se mohlo zdát, že jsou zápasníci nepříliš mrštní, opak je pravdou. Zpravidla mají velmi dobrou fyzickou kondici a zápasy mnohdy netrvají déle než 15 vteřin. Každý souboj se pak odehrává na vyvýšeném ringu z hlíny, jež ohraničují provazy zapuštěné do rýžové slámy.
RITUÁLY SUMO
Vznik sportu je spojován se šintoistickým dožínkovým obřadem a i dnes si sumo zachovává celou řadu rituálů. Samozřejmostí je před každým turnajem zasvěcovací obřad, který provádí rozhodčí a spočítá v tom, že je celý ring polit rýžovým vínem saké. Co se týče zápasníků, ti dodržují zejména rituál se solí, kdy se před každým zápasem solí posypou a následně dupou, tleskají a schválně se hrbí.
SUMO A HIERARCHIE
Sumo a jeho prostředí podléhá přísné hierarchii. Pozice zápasníků závisí na jejich umístění v jednotlivých turnajích. Dvě nejvyšší kategorie se nazývají džurjo a makuči a pouze zápasníci těchto kategorií mají nárok na pravidelný příjem. To však není vše. Jedině zápasníci na vrcholu zápasnického hierarchického žebříčku mají dovoleno nosit naolejované vlasy upravené do klasického "sumo stylu" oičomage. Nejvýše postavený je pak Yokozuna, který při zhoršení svých výkonů není degradován, ale ukončuje kariéru a vydává se do placeného sumo důchodu.